Jako kluk jsem trávil každé léto u prarodičů na jižní Moravě. Ráno jsem sbíral jahody, odpoledne jsem kosil trávu, a večer jsme s dědou zalévali řádky brambor. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se mi ta hlína za nehty a vůně posekané trávy jednou dostane až pod kůži.

Roky plynuly a já jsem postupně začal pomáhat i sousedům — posekat, ostříhat keře, srovnat terén, založit nový trávník. Nejvíc mě ale bavilo, když jsem mohl přemýšlet nad celým prostorem — jak zahradu uspořádat, aby dávala smysl, byla praktická i krásná zároveň.

Dnes už mám za sebou desítky realizací a úprav — od srovnávání terénu přes výsadbu, až po pravidelnou údržbu zahrad. Pracuji precizně, vždy s ohledem na potřeby majitele i samotné místo. Největší radost mám, když se lidé po práci zastaví, sednou si na lavičku pod strom a řeknou: „Tady se nám fakt dobře dýchá.“

Zahrady nevnímám jen jako zakázky. Jsou to živé příběhy lidí a míst. A já jsem vděčný, že mohu být jejich součástí.